Aby toho na tom Internetu nebylo málo, tak budu od nynějška pravidelně v náhodných časových intervalech přispívat nějakým tím článkem z různých oblastí. Doufám, že se mi podaří rozšířit mezi vás řadu pochybností, strachu, zoufalosti, smutku, zášti a podobných pocitů, protože to přesně si kladu za cíl.

Mám totiž pocit, že my Češi jsme až moc flegmatický národ, který si s ničím neláme hlavu, stará se pouze o své peněženky a potažmo o své nacpané pupky a kdyby souseda vraždili, tak mi do toho nic není, nevidím a neslyším, otevřu pivko, pustím televizi a zapálím si cigárko.

Slušnost se z lidí totiž velice hojně vytrácí. „In“ už není ten, kdo pustí staré lidi sednout v autobuse, nebo ten, kdo je poctivý, nekrade, nedělá podvody, nebo ten, kdo je pilný, pracovitý a ochotný. „In“ je ten, kdo má nejdražší mobil, nakupuje ve Skate-shopech, bere drogy, chlístá na zem a za každým druhým slovem řekne vole. „In“ je ten, kdo chodí chlastat do non-stopů, místo toho, aby se šel ven projít, když je venku hezky. „In“ je také ten, kdo týrá zvířátka, bije lidi a přitom si to natáčí do telefonu, aby to posléze umístil na YouTube. „In“ je také ten, co říká „Sorry“ místo „Promiň“, „Hello“ místo „Ahoj“. „In“ je ten, kdo nadává na komunisty i když se narodil po roce 1989. „In“ je ten, kdo kouká na filmy, kde teče krev proudem. „In“ je i ten, kdo se vožere a jede autem, nebo jede autem 160 km/h tam, kde se má jet 90 km/h. „In“ je i ten, kdo říká „In“, proto toho raději nechám, protože takový být nechci, i když je to v dnešní době těžké.

Těchto lidí je čím dál více. Jsou to hlavně mladí. Ti mladí, co jednou budou šéfové v práci, poslanci v parlamentu, senátoři v senátu, učitelé ve školách, řidiči autobusů, pekaři v pekárnách, manažeři atd.

Chci tím hned na úvod říct, že se vše řítí do nenávratné záhuby, která je nevyhnutelná.

Proto přeji hezký den všem :-).