Určitě si všichni, kteří jste někdy použil e-mail, vzpomínáte na časy, kdy jste otevřeli svůj mailbox a v něm bylo pár mailů od známých, které jste si přečetli, odpověděli na ně a během chvilky jste měli vyřízeno. Dnes si otevřete mailbox, odstraníte stovky nevyžádaných mailů s opatrností, abyste neodmázli třeba nějaký mail potřebný. Musíte tedy každý mail, který se přes nejrůznější spamové filtry dostane do doručených, kontrolovat zvlášť.

Když éra spamu začínala, nikomu nevadilo, když tu a tam přišla reklama na zvětšení penisu, nabídka různých drog atd. Ty 2–3 maily denně se mohly snadno odmazat a jelo se dál. Postupně se však z dvou mailů stalo mailů dvacet, pak dvěstě a naši zákonodárci dospěli k názoru, že to takto dál nejde a vstoupil platnost antispamový zákon, který vlastně nic neřeší, protože spamy jsou posílány víceméně z různých asijských zemí. Mail se díky tomu stává absolutně nepoužitelnou formou komunikace.

A co s tím má společného nadpis článku?

Spousta lidí je ještě majitelem tzv. pevné (stabilní) telefonní linky. Ano, představte si, někteří lidé tuto předraženou nesmyslnost ještě stále používají. Mezi nimi jsou bohužel i moji poněkud starší rodiče důchodového věku. I když mají mobil, nechtějí pevnou linku rušit, asi z nostalgie. Mají totiž dokonce ještě telefon s rotační číselnicí.

Podobně jako s maily, pryč jsou ty doby, kdy zazvonění telefonu znamenalo, že vám volá známý. Začíná nástup éry tzv. telefonního spamu. Stále častěji vám volají nejrůznější agentury provádějící výzkum, firmy nabízející nádobí, vysavače i s ukázkou čištění koberců, ba dokonce i ponožky!

Zrovna včera, když jsem u rodičů zvedl telefon se ozvala nějaká paní. Z jejího představení jsem stačil postřehnout pouze slova „Moravia“ a „Brno“, ani nevím v jakém pořadí je zamumlala. Pak se zeptala, zda mi může položit tři krátké otázky. Odpověděl jsem, že jde-li o nějaký průzkum, tak raději ne. Paní se ovšem nenechala tak rychle odbýt a naléhala dál: „Jsou to opravdu jen tři malé otázečky, zda se u vás doma vaří teplé obědy a večeře, zda je vaříte na elektrickém, plynovém …“. Přerušil jsem jí a zeptal se, k čemu tedy tyto informace chce vědět, když to žádný výzkum není. Aniž by mi toto mohla vysvětlit se paní rozčílila a značně rázným hlasem pravila: „Podívejte, zatím každý mi na tyto otázky odpověděl, tak nevím, proč vy byste nemohl!“. Když jsem pak začal větu, že nevím jak s podanými informacemi bude naloženo, paní konečně zavěsila.

A proč to všechno říkám?

Zatím jsou tyto hovory méně časté, stává se, ale že už jsou během dne i dva. Tedy podobně jako u spamu. Začíná to pozvolně, ale kdo ví, kolik takovýchto telefonátů bude za rok, za pět let a dále. Vždy, když zvoní telefon, nedá vám to a hovor přijmete, asi podobně jako u mailů, co kdyby mezi těmi na ráz mazanými maily byl ten, který pro vás měl smysl? Nebo hůř. Co když vám budou pak permanentně volat a otravovat vás s blbostmi a vaše linka bude stále obsazená a nikdo podstatný se vám už nedovolá? Až se tohle stane (a já tuším, že se to stane, protože pro firmy jsou takto zranitelné domácnosti potenciálním terčem zneužití za účelem vlastního obohacení), bude vláda novelizovat antispamový zákon s rozšířením působnosti i na telefonní síť? A bude to mít vůbec nějakou cenu? Jelikož tyto telefonáty nejsou původem z asijských zemí, tak by to snad i smysl mělo.

Za spam můžeme přece považovat i neustálé nabídky človíčků, kteří vás zastaví na ulici a nabízí vám nový mobilní tarif. To se totiž stává také dvakrát až třikrát za den, alespoň mně. Je to také nevyžádané reklamní sdělení, které vás nutí se zastavit a odpovídat na otázky, zvláště když vám nějaký brigádník-hejsek stoupne do cesty, nebo jde klidně padesát metrů s vámi a pořád na vás naléhá i přes váš opakovaný nezájem. Kam tohle všechno vede? Kdy už si naše mysl bude zase moci odpočinout od všemožného reklamního „vopruzování“?

Mám totiž pocit, že my Češi jsme až moc flegmatický národ, který si s ničím neláme hlavu, stará se pouze o své peněženky a potažmo o své nacpané pupky a kdyby souseda vraždili, tak mi do toho nic není, nevidím a neslyším, otevřu pivko, pustím televizi a zapálím si cigárko.

Slušnost se z lidí totiž velice hojně vytrácí. „In“ už není ten, kdo pustí staré lidi sednout v autobuse, nebo ten, kdo je poctivý, nekrade, nedělá podvody, nebo ten, kdo je pilný, pracovitý a ochotný. „In“ je ten, kdo má nejdražší mobil, nakupuje ve Skate-shopech, bere drogy, chlístá na zem a za každým druhým slovem řekne vole. „In“ je ten, kdo chodí chlastat do non-stopů, místo toho, aby se šel ven projít, když je venku hezky. „In“ je také ten, kdo týrá zvířátka, bije lidi a přitom si to natáčí do telefonu, aby to posléze umístil na YouTube. „In“ je také ten, co říká „Sorry“ místo „Promiň“, „Hello“ místo „Ahoj“. „In“ je ten, kdo nadává na komunisty i když se narodil po roce 1989. „In“ je ten, kdo kouká na filmy, kde teče krev proudem. „In“ je i ten, kdo se vožere a jede autem, nebo jede autem 160 km/h tam, kde se má jet 90 km/h. „In“ je i ten, kdo říká „In“, proto toho raději nechám, protože takový být nechci, i když je to v dnešní době těžké.

Těchto lidí je čím dál více. Jsou to hlavně mladí. Ti mladí, co jednou budou šéfové v práci, poslanci v parlamentu, senátoři v senátu, učitelé ve školách, řidiči autobusů, pekaři v pekárnách, manažeři atd.

Chci tím hned na úvod říct, že se vše řítí do nenávratné záhuby, která je nevyhnutelná.

Proto přeji hezký den všem .